Fotokniha bez textu je hezká, ale po několika letech už nikdo neví, kdo na snímcích je, kde byli a proč se všichni smějí. Několik krátkých vět dokáže z alba udělat skutečný příběh. Nemusíte psát romány. Stačí jedna věta u fotografie, občas nadpis nad celou stranou a několik slov na úvod. Když pak knihu otevřete za dlouhá léta, budete mít pocit, že ta chvíle je zase s vámi.
Pište stručně a konkrétně
Nejlepší popisek říká to, co obrázek sám neřekne. Místo věty „Byli jsme na výletě“ napište, kam jste šli, co jste tam jedli, co se stalo cestou, čemu jste se smáli. Malé konkrétní detaily jsou nejcennější, protože právě ty se zapomínají nejdřív. Napište třeba, že se zvedl vítr, že byla tma dřív, než jste čekali, nebo že nejmladší usnul v batohu, když jste dorazili k rozhledně.
Držte se krátkých vět. Popisek by se měl přečíst jedním pohledem, ještě než zalistujete na další stranu. Delší text si nechte na začátek kapitoly, kde může vyprávět, jak rok začal nebo jak dlouho jste na dovolenou čekali. U každé fotografie ale stačí několik slov. Nepište totéž, co je vidět: pokud je na snímku moře, nemusíte psát, že je tam moře.
Vyberte jednotný tón a písmo. Pokud píšete vtipně, pište tak celou knihu. Pokud je kniha spíš vážná a vzpomínková, držte se klidnějšího tónu. Písmo volte čitelné, bez ozdob, a ne příliš malé, aby se text dal číst i ve slabším světle. Umístěte popisek do klidné části stránky, kde nezakrývá důležitou část obrázku. Občas nechte jednu stranu úplně bez textu.
Nechte si pomoci od rodiny. Děti často vymyslí popisky, které vás rozesmějí, a starší příbuzní si vzpomenou na jména a místa, která vy už nevíte. Před tiskem text pečlivě přečtěte a požádejte o kontrolu někoho dalšího, protože pravopisné chyby se v tištěné knize opravují špatně. Na konec knihy můžete připsat pár vět, které shrnou, co se v roce povedlo a co byste chtěli příště. Text nemusí být dokonalý, důležitější je, aby byl upřímný a vaše vlastní slova. A pokud kniha půjde jako dárek, zeptejte se lidí, které jmenujete, zda jim to nevadí.
